Areál rozšíření sýce rousného

Sýc rousný (Aegolius funereus) je menší noční druh sovy, s cirkumpolárním holarktickým typem rozšířením. V Evropě a severní Americe obývá zejména jehličnaté lesy tajgy (Mikkola 1983). Nejpočetnější hnízdní populace sýce rousného v Evropě se nacházejí v Rusku, Švédsku, Finsku, Bělorusku a v Norsku, relativně vyšší početnost je zjišťována i v pobaltských zemích. Roztroušené a relativně početnější hnízdní populace jsou známé také z lesních komplexů vyšších poloh střední Evropy, zejména z Rakouska, Německa, Francie, Švýcarska, České republiky a Slovenska. Nepočetné lokální hnízdní populace se pak nacházejí v Nizozemsku, Španělsku, Itálii, Bulharsku a Řecku. Jihoevropské populace sýce jsou považovány za reliktní z období postglaciálu (Mikkola 1983, Korpimäki in Hagemeijer & Blair 1997).

Rozšíření sýce rousného v České republice

Zprávy o hnízdění sýce rousného pocházejí již z 19. století, kdy byl druh zaznamenán jako hnízdící téměř ve všech pohraničních pohořích. Přesto konkrétních nálezů hnízd bylo do 60. let 20. století málo a teprve od této doby bylo hnízdění sýce prokázáno na více místech České republiky (Hudec et al. 2005). 

V jižních Čechách hnízdí sýc rousný v polohách 380–1350 m n. m., nejvíce lokalit se však nachází v nadmořské výšce 700–1000 m n. m. (Šťastný et al. 1997). Druh byl na území České republiky jako hnízdící zjištěn v těchto pohořích: Šumava (Kloubec 1990), Krušné hory (Drdáková 2002, Holý 2002), Jizerské hory (Pokorný 2000), Krkonoše (Flousek 1985), Orlické hory (Hromádko et al. 2005), Jeseníky (Suchý (2004, Poprach 2010) a Beskydy (Čapek 1994). Hnízdění však bylo prokázáno i v nižších polohách, např. v Moravském krasu v nadmořské výšce 400–420 m n m. (Mrlík 1994, Dvořák et al. 2002), v oblasti Znojemska (Tunka 1988), u České Třebové v nadmořské výšce 550 m n m. (Tomeš 1997), Svitavska (Urbánek 2001), Vyškovska (Bartl 2002), Třebíčska (Chobot J. & K. 2002), Jihlavska (Kunstmüller 2002), Náchodska (Diviš 2004). Rozšíření sýce rousného tak stále více zasahuje do vnitrozemských pahorkatin (Hudec et al. 2005). König (1969) zmiňuje, že rozmístění obsazených hnízdních dutin ve vhodných biotopech není rovnoměrné, ale ostrůvkovité, což se shoduje s našimi zkušenostmi z Jeseníků.

Autor: Karel Poprach