Disperze, migrace a potulky sýce rousného (Aegolius funereus)

Severní populace jsou označovány jako nomadické, tedy potulné, nestálé. Samci vykazují větší stálost na hnízdišti než samice (Korpimäki 1986), i když ve střední Evropě byla zjištěna věrnost hnízdišti u obou pohlaví (Schwerdtfeger 1984). Nomadické samice se každoročně rozptylují ze západního Finska do vzdálenosti 500-600 km. Rozdíly v rozptylu mezi samci a samicemi jsou často spojovány s periodickým kolísáním početnosti a dostupnosti potravy během zimy. Nedostatek potravy podněcuje samice k rozptylu, zatímco u samců stoupá potřeba obhajovat hnízdní dutinu, což ovlivňuje jejich stálost (Korpimäki et al. 1987).

Ve střední Evropě jsou dospělí ptáci stálí nebo přelétaví (do 20 km), avšak mláďata mají tendenci k rozptylu do okolí, a to i na větší vzdálenosti. Některé výsledky kroužkování se však odchylují od tohoto pravidla, neboť např. dospělý sýc kroužkovaný koncem srpna na východním Slovensku byl kontrolován v říjnu téhož roku na pobřeží Baltu (720 km), sýc kroužkovaný v Rusku v březnu jako adultní jedinec byl nalezen v prosinci téhož roku na severním Slovensku (rok kroužkování a nálezu není uveden, pozn. autora). Do konce roku 2002 bylo v ČR a SR známo celkem 26 výsledků kroužkování, všechna zpětná hlášení se však týkají samic kontrolovaných v budkách (Cepák et al. 2008).

Autor: Karel Poprach