Příčiny ohrožení sýce rousného (Aegolius funereus)

Níže jsou popsány dosud známé příčiny ohrožující populaci sýce rousného a stručně je zhodnocen jejich vliv na populaci sýce rousného.

Nedostatek hnízdních příležitostí

Jelikož v kulturních hospodářských lesích, zejména ve smrkových, je přirozených dutin vytesaných datlem černým nebo žlunami nedostatek, je hnízdní populace sýce rousného významným způsobem limitována nabídkou vhodných hnízdních dutin nebo případně instalovaných hnízdních budek.

Predace

Jedním z limitujících faktorů hnízdní početnosti sýce rousného je predace, zejména kunou skalní (Martes martes) a kunou lesní (Martes foina). Kuny jsou schopny kontrolovat dutiny obsazované sýcem rousným, ve kterých mohou predovat vejce i mláďata. Výhodou hnízdních budek, které pro sýce rousného instalujeme, je jejich bezpečnost a ochrana proti predaci. Námi navržené hnízdní budky jsou na vnějších částech oplechovány, s přesahem oplechování kolem vletového otvoru. Oplechování budky významným způsobem prodlužuje životnost budky a zamezuje predaci sýce rousného kunou (ověřeno dlouhodobou zkušeností v terénu). V instalovaných budkách bez ochranných prvků se kuny vyskytují v části instalovaných budek pravidelně.

Nabídka a dostupnost potravy

Dostatečná nabídka a dostupnost potravy jsou pro hnízdní populaci sýce rousného nejvýznamnějším limitujícím faktorem. Pokud je tradiční potravy (drobných savců v podobě gradací) dostatek, početnost hnízdní populace sýce rousného významně narůstá, sýc rousný je schopen svá hnízdiště agregovat na menší plochu, kde může hnízdit i několik párů pospolu. V případě nedostatku tradiční potravy sýc rousný nehnízdí anebo pokud klesne nabídka potravy v průběhu hnízdění, sýc opouští svá vejce nebo mláďata (včetně mláďat i např. plně opeřených).

Ostatní negativní vlivy

Z dalších mortalitních faktorů sýce rousného lze zmínit jeho predaci jinými predátory (zejména většími sovami – výrem velkým, puštíkem obecným, puštíkem bělavým), střet s projíždějícím vozidlem na silničních komunikacích nebo železnicích, vyloučit nelze ani lokální sekundární otravu po použití rodenticidů v lesních kulturách, která však nebyla jednoznačně prokázána.

Autor: Karel Poprach