Biotop a hnízdní nároky sýce rousného (Aegolius funereus)

Sýc rousný preferuje lesy vyšších poloh, převážně jehličnaté, zejména smrkové, ale hnízdí i ve smíšených lesích (smrkové lesy se zastoupením borovice, břízy a topolu) nebo případně v čistě borových lesích. Ve smrkových lesích je však jeho denzita podstatně vyšší než v lesích borových. Např. ve Finsku je obsazenost hnízdních teritorií a úspěšnost hnízdění vyšší v oblastech s proporcionálně vysokým zastoupením smrkových lesů a zemědělské půdy a s nízkým zastoupením borových lesů (Korpimäki 1997).

V České republice sýc rousný obsazuje vzrostlé lesní porosty, zejména smrkové, nebo smíšené, zaznamenáno bylo hnízdění i v bučinách (Šťastný et al. 2006). Sýc hnízdí rovněž na imisních holinách s jednotlivými doupnými stromy (Šťastný et al. 2006). Jeho hnízdní rozšíření limituje a určuje především nabídka potravy (Poprach unpubl.). V rámci evropského areálu rozšíření sýc rousný hnízdí přirozeně v dutinách vytesaných zejména datlem černým (Dendrocopus martius) a příležitostně v dutinách vytesaných menšími druhy šplhavců. Přirozených dutin po datlu černém je však v kulturních hospodářských lesích nedostatek. Proto sýc rousný ochotně obsazuje instalované hnízdní budky, které tvoří v současnosti významný podíl jeho hnízdišť v mnoha zemích Evropy. Např. ve Finsku instalovali ornitologové pro sýce 11 000 hnízdních budek, což výrazně zmírnilo negativní dopad komerčního využívání lesních porostů na populaci sýce. Možná právě proto nebyl u sýce rousného ve Finsku zaznamenán výrazný pokles početnosti hnízdících párů (Korpimäki 1997).

Autor: Karel Poprach